Zápisky

RSS Facebook

Píšu knihu o sedmi letech, která mě dostala ze 155 kilo a pervitinu tam, kde jsem dnes. Sem ukládám to, co při tom vzniká.

Jsou to tři druhy textů.

Z knihy. Momenty, které jsem prožil a roky potlačoval. Některé se do knihy dostanou celé, jiné z ní vypadnou a zůstanou jen tady.

O psaní. Kde se zaseknu a co se děje, když se mám vracet do let, do kterých se mi vracet nechce.

O vydávání. Co obnáší vydat si knihu sám. Kolik to stojí, co jsem o tom nevěděl a kde přesně jsem teď.

Nic z toho není návod. Je to jen to, co se děje, zatímco ta kniha vzniká.

  • Co mi redaktorka vytkla na první kapitole

    Mít hotový rukopis je jedna věc. Ke knize je odtud ještě daleko.

  • Stačí zvládnout jen dnešek

    Během mojí proměny mi Mino jednoho dne řekl: „Zkusíš box?"

  • O pár let později

    Před pár lety jsem se chtěl přihlásit na seznamku. V té době jsem byl obézní a věděl jsem přesně, co se bude dít — nikoho nezaujmu. Tak jsem šel hledat fotografa. Někoho, kdo by mě nafotil „v lepším světle“. Věděl jsem, že to nebudu já. Věděl jsem, že ze sebe dělám někoho jiného. A stejně jsem to chtěl.

  • Stejné kopce, jiný člověk

    Bylo to jen tak, mimochodem, během tréninku. Mino řekl něco ve smyslu: večer se půjdeme projít na Skalku. Jako by to byla úplná maličkost.

  • Kolik stojí vytisknout knihu? 14 nabídek

    Kniha bude existovat fyzicky, takže ji někdo musí vytisknout. A protože vydávám vlastním nákladem a kampaň potřebuje přesnou cílovou částku, potřeboval jsem přesné ceny předem — ne odhad.

  • Mýtus o tichu na útulně

    V sobotu 15. srpna jsem se vydal pěšky z Medvedzia na Útulňu pod Magurkou. V batohu notebook, v hlavě jeden cíl: napsat kus knihy jinde než za vlastním stolem.

  • Den, kdy jsem si hrál na spisovatele

    6. ledna 2025, pondělí, 11:11. Tak to stojí v rohu obrazovky na fotce, kterou jsem si ten den udělal v kavárně.

  • Startovní číslo 29 — první závod

    17. září 2017. Beh Zubrohlavským chotárom, druhý ročník. Na startovním čísle mám dvacet devět a na fotce z cíle držím v ruce medaili.

  • Třetí podkapitola

    Tento týden jsem napsal jednu z nejtěžších podkapitol celé knihy. V poslední kapitole, kterou právě píšu, jich bude víc — je to kapitola, kde se všechno, co jsem dosud popsal, začíná skládat dohromady.

  • Teta Majka a díra v ledě

    V lednu 2021 jsem stál po pás ve studené vodě zamrzlého jezera, s kusem ledu v rukou, obklopen lidmi, se kterými jsem se tu zimu pravidelně scházel při otužování. Na fotce to vypadá jednoduše — chlap v ledě, trochu úsměvný záběr. Za ní je ale kus cesty, který stál za vyprávění.