Zápisky
Píšu knihu o sedmi letech, která mě dostala ze 155 kilo a pervitinu tam, kde jsem dnes. Sem ukládám to, co při tom vzniká.
Jsou to tři druhy textů.
Z knihy. Momenty, které jsem prožil a roky potlačoval. Některé se do knihy dostanou celé, jiné z ní vypadnou a zůstanou jen tady.
O psaní. Kde se zaseknu a co se děje, když se mám vracet do let, do kterých se mi vracet nechce.
O vydávání. Co obnáší vydat si knihu sám. Kolik to stojí, co jsem o tom nevěděl a kde přesně jsem teď.
Nic z toho není návod. Je to jen to, co se děje, zatímco ta kniha vzniká.
-
Nápad, který přišel dvakrát
Před osmi lety mi kolegové v práci řekli, že bych měl napsat knihu. Seděli jsme spolu a já jsem jim vyprávěl, co jsem do té doby zažil — život na ulici, půl roku bez výplaty, jak jsem se sám naučil programovat, přestože jsem ve škole na kuchaře propadal. Byl jsem tehdy totálně ztracený, občas jsem si dal pervitin. Nápad mi přesto připadal dobrý, i když s takovým životem, jaký jsem měl, by z toho tehdy bylo jen fiasko.
-
První krok
8. června 2020. V poledne stála ta krabice na schodišti. V pět odpoledne stál pás v obývacím pokoji.
-
První zápis
19. Srpen 2021, 16:06. Sedím ve Fabii, otočím se a někdo mě vyfotí. Břicho na volantu, pás přes něj. Nepózoval jsem, nechystal jsem se. Takhle vznikají fotky, na kterých je člověk opravdu vidět.
