Pro média
7 let k životu je autobiografie o závislosti, přeměně a životě, o jakém jsem ani nesnil.
Press bio
Jozef Môstka (39) je programátor z Oravy. Bral pervitin, vážil 155 kilogramů a dva roky nevycházel z pokoje. Dnes abstinuje, běhá půlmaratóny, loni vystoupil na Elbrus a vydává knihu o tom, jak se dostal zpět.
Bio (krátké)
Fetoval jsem v Bratislavě v domě, kde byly stěny pokryty plísní a na zemi ležela stará matrace. Já a žárovka v ruce.
Je mi 39 let, žiji na Oravě a pracuji jako programátor. Vážil jsem 155 kilogramů. Od roku 2021 abstinuji. 10. července 2025 jsem stál na vrcholu Elbrusu.
Píšu o tom knihu. Jmenuje se 7 let k životu.
Bio (dlouhé)
Jmenuji se Jozef Môstka. Je mi 39 let, žiji na Oravě a čtrnáct let pracuji jako programátor. Vyučil jsem se za kuchaře-číšníka. Programovat jsem se naučil sám.
V roce 2011 jsem půl roku bral pervitin. Fetoval jsem v Bratislavě v domě, kde byly stěny pokryty plísní a na zemi ležela stará matrace. Přestal jsem — ale ne nadlouho. Dalších deset let jsem se k tomu vracel.
V roce 2017 jsem zhubl ze 130 na 100 kilogramů. Cvičil jsem, držel dietu a vypadalo to jako vítězství. Nebylo. Neřešil jsem, proč jím, jen to, kolik jím. O rok później jsem měl 110 kilogramů. Pak jsem se přestal vážit úplně.
Z let 2018 až 2020 neexistuje ani jedna moje fotka. Seděl jsem v pokoji, bral drogy, přejídal se pizzou a chipsami a díval se na Simpsonovy. Schizofrenické bludy jsem tehdy už měl pod kontrolou. Nikdo mě neviděl a já jsem nechtěl, aby mě někdo viděl.
V červnu 2020 mi domů přivezli běžecký pás. Koupil jsem ho za 944,90 €, protože jsem věděl, že se sebou musím něco dělat, a chůze byla jediné, čeho jsem byl tehdy schopen. Patnáct minut denně. O tři dny jsem se postavil na váhu: 155,3 kilogramu. Víc jsem nikdy nevážil a ani jsem předtím nevěděl, kolik vážím.
První tři měsíce šlo dolů devět kilo. Dalších jedenáct měsíců tři.
Bod zlomu přišel na podzim 2020. Nebylo to rozhodnutí po přečtení knihy ani po dobré radě. Bylo to proto, že už nebylo kam jít. Z drog mě nakonec vytáhol útěk k mamince a její objetí, po němž jsem si jednoho rána nastavil hranici, která platí dodnes. Nebyl jsem v léčebně. Od roku 2021 abstinuji a každý týden chodím do abstinentského klubu, kde si s ostatními říkáme, co jsme zažili.
Od března 2023 cvičím čtyřikrát týdně. Odběhl jsem patnáct půlmaratonů a jeden ultramaraton, otužuji se, lezu po ferratách. 10. července 2025 jsem stál na vrcholu Elbrusu, nejvyšší hory Evropy. Vybral jsem si ho proto, že to pro mě byla největší možná výzva — chlap, který si kdysi přes břicho neuměl zavázat tkaničky.
Dnes vážím 105 kilogramů.
Sedm let mi trvalo dostat se odtamtud sem. Nešlo to přes diety. Šlo to přes to, že jsem se musel zabývat smutkem, který jsem si nesl z dětství, a naučit se mít se rád. Píšu o tom knihu 7 let k životu.
Není to příběh o tom, že když se schudne, je hotovo. Je to příběh o tom, že když chce člověk schudnout, musí se zaměřit na něco úplně jiného. Co to je, to je v této knize.
