Startovní číslo 29 — první závod
17. září 2017. Beh Zubrohlavským chotárom, druhý ročník. Na startovním čísle mám dvacet devět a na fotce z cíle držím v ruce medaili.
Vážil jsem 155 kilogramů a bral pervitin. Sedm let trvalo, než jsem se z toho dostal. Píšu o tom knihu.
Přečíst celý příběh →17. září 2017. Beh Zubrohlavským chotárom, druhý ročník. Na startovním čísle mám dvacet devět a na fotce z cíle držím v ruce medaili.
Tento týden jsem napsal jednu z nejtěžších podkapitol celé knihy. V poslední kapitole, kterou právě píšu, jich bude víc — je to kapitola, kde se všechno, co jsem dosud popsal, začíná skládat dohromady.
V lednu 2021 jsem stál po pás ve studené vodě zamrzlého jezera, s kusem ledu v rukou, obklopen lidmi, se kterými jsem se tu zimu pravidelně scházel při otužování. Na fotce to vypadá jednoduše — chlap v ledě, trochu úsměvný záběr. Za ní je ale kus cesty, který stál za vyprávění.
Jsem programátor z Oravy. Vážil jsem 155 kilogramů, bral pervitin a dva roky jsem se styděl ukázat se lidem.
Nedostala mě z toho dieta ani tréninkový plán. Trvalo to sedm let a začalo to tím, že jsem přestal vyhýbat vlastnímu smutku. Dnes vážím 105 kilo a píšu o tom knihu.
Od Tater po Elbrus. Hory jsou mým zdrojem ticha a pokory.
Běh a otužování udržují moji mysl bystrou a tělo odolné.
Programování od dětství. Je to moje vášeň, řemeslo i životní styl.