Naprogramoval jsem si aplikaci na redakci vlastní knihy

Snímka obrazovky mojej aplikácie na redakciu knihy: vľavo osnova kapitol, v strede rukopis so zvýrazneným nájdeným odsekom o detstve a vpravo AI chat, ktorý našiel 27 miest o detstve a drogách.

Rukopis mé autobiografie 7 let k životu je dopsaný. Redaktorka s ním ale začne pracovat až v prosinci. Do té doby se do redakce pouštím sám.

Jsem programátor, takže jsem si na to udělal vlastní nástroj.

Problém: 300 stran se nedá zapamatovat

Vytištěný rukopis má skoro 300 stran. Psal jsem ho po kouscích, doma, ve vlaku i v kavárně. Není možné pamatovat si, co všechno jsem kde napsal.

Při redakci je to přitom klíčové. Když chci přepsat jednu scénu, potřebuji vědět, jestli jsem tutéž myšlenku neřekl už o dvě kapitoly dřív. Jestli se mi neopakuje tentýž obraz. Jestli jsem někde nenapsal něco, co si s tím odporuje.

Klasické vyhledávání ve Wordu tu nepomůže. To najde jen přesné slovo. Já ale o téže věci píšu pokaždé jinak.

Vyhledávání podle myšlenek

Celou knihu jsem nahrál do takzvané vektorové databáze. Zní to složitě, ale princip je jednoduchý.

Každá část knihy se převede na řadu čísel, která nevyjadřuje slova, ale význam. Části, které mluví o podobné věci, mají podobná čísla, i když v nich není ani jedno společné slovo.

Když pak do vyhledávání napíšu „najdi, kde jsem psal o smutku“, aplikace nehledá slovo smutek. Hledá místa, která o smutku jsou. Najde i ta, kde slovo smutek nikde nepadne.

Pro autora autobiografie je to obrovská pomoc. Najednou vidím, jak se jedno téma táhne celou knihou. Kde se mu věnuji příliš, kde málo a kde ho opakuji.

Poznámky a historie změn

V aplikaci si ke každé části knihy píšu poznámky. Co je potřeba přepsat, co ověřit, co se mi nelíbí.

A mám tam historii všech změn. Když něco přepíšu a za týden zjistím, že původní verze byla lepší, můžu se k ní kdykoli vrátit.

Úpravy od redaktorky na jednom místě

Když mi redaktorka pošle dokument s úpravami, je v něm všechno najednou: opravy v textu, komentáře na okraji, otázky i návrhy. U zkušební kapitoly se mi její rady v dokumentu míchaly a těžko jsem se v nich vyznal.

Teď si takový dokument nahraju do aplikace a ta mi všechny úpravy zobrazí přehledně. A můžu v nich znovu vyhledávat podle myšlenek. Když mi redaktorka u jedné scény napíše, že je příliš rychlá, hned si najdu další místa v knize, kde dělám tutéž chybu.

Umělá inteligence se dá použít i jinak

Když se dnes řekne umělá inteligence, většina lidí si představí, že za ně píše texty. Že člověk zadá „napiš mi knihu“ a je hotovo.

Že se dá použít i jinak, se obecně moc neví. Mně pomáhá vyznat se ve vlastním textu. Najít souvislosti, které bych při 300 stranách nikdy neudržel v hlavě. Příběh, zážitky i myšlenky jsou moje. Nástroj mi jen pomáhá s nimi pracovat.

Co bude dál

Do prosince pracuji na knize sám. Pak se k ní přidá redaktorka a pokračujeme spolu.