Po kolapsu na půlmaratonu zase běhám. V březnu na Hungaroringu
Půlmaratonů mám za sebou hodně. Kolik přesně, ani nevím. Nikdy jsem je nepočítal. Až budu doma, spočítám medaile.
Ten poslední si ale pamatuji přesně.
Kilometr před cílem
Na půlmaratonu v Banské Bystrici jsem kilometr před cílem zkolaboval. Co se stalo a proč, popisuji v knize 7 let k životu. Tady to rozepisovat nebudu.
Po tom dni jsem si dal od běhání pauzu. Řekl jsem si, že teď běhat nebudu.
Bez cíle neběhám
Když jsem dopisoval poslední kapitolu knihy, musel jsem se k tomu dni vrátit. Znovu jsem si procházel lékařskou zprávu a své tréninkové statistiky.
A přitom jsem si uvědomil jednu věc. Já běhat chci.
Jenže jsem typ člověka, který potřebuje cíl. Něco konkrétního, k čemu se můžu každým tréninkem přibližovat. Když žádný cíl nemám, neběhám vůbec. A to mě mrzí.
Tak jsem si cíl našel.
Půlmaraton na Hungaroringu
V březnu 2027 poběžím půlmaraton na Hungaroringu, na okruhu, kde se jezdí Velká cena Maďarska formule 1.
Proč zrovna tam? Není to jasné?
To je jako s Elbrusem. Když tě někdo pozve na Elbrus, nesmíš říct ne. Nebo když ti někdo na Islandu řekne, pojď se otužovat pod ledovec, nesmíš říct ne. Takové příležitosti se ti už nezopakují.
A kolikrát v životě se můžu projít po trati F1? A ještě k tomu závodně?
Pravidlo ANO
V knize píšu o pravidle, které mi změnilo život. Říkám mu ANO. Jak funguje a jak jsem k němu přišel, nechávám pro čtenáře. Hungaroring je přesně jedna z těch příležitostí, kterým se neříká ne.
Do března mě čekají čtyři měsíce přípravy. O tom, jak mi to jde, budu psát tady.