Kapitola, která nikdy neměla vzniknout
Píšu autobiografii 7 let k životu. Je o mé cestě od drog a od 155 kilogramů k půlmaratonům, horám a životu, o jakém jsem ani nesnil. Rukopis jsem dopsal 24. října 2026 a teď ho čeká redakce.
Začátkem října jsem v něm psal kapitolu o nejtěžší věci svého života. O čem přesně je, tady neprozradím. Je to kapitola, která nikdy neměla vzniknout.
Psaní ve vlaku
Část této kapitoly jsem psal ve vlaku. Fotka je ze soboty 3. října, 19:46, notebook na stolku a na obrazovce titulní strana knihy.
Chvíli jsem psal i v Oravce a nade mnou stálo asi sedm puberťáků. Nezaklapl jsem notebook, psal jsem dál a necítil jsem přitom žádný stud.
S tím, že tahle kapitola vznikne, jsem se smířil už před půl rokem.
Proč nikdy neměla vzniknout
První verzi knihy jsem dopsal v květnu 2025. Tehdy mě vůbec nenapadlo, že bych o tomhle někdy psal. Bylo to ve mně zakořeněné tak hluboko, tak spjaté s problémy, ve kterých jsem žil, že jsem si neuměl představit, že tuhle nejhlubší ránu svého života někdy otevřu. A už vůbec ne, že by se mi mohla zacelit.
Proč je v knize
Celé dokončení knihy, dvě nové kapitoly a 24 podkapitol, vzniklo v podstatě kvůli této jedné kapitole.
Věřím, že když si někdo přečte celý tento příběh, teprve tahle kapitola mu dokáže opravdu pomoct. Když se podíváme na problémy někoho jiného, ty naše se nám najednou mohou zdát malicherné.
Tyhle zápisky píšu souběžně s knihou 7 let k životu.